#TAGBooks

Je tady nový Tag a tentokrát jde o to, abyste napsali 10 knížek, které nějakým způsobem zahýbaly vaším životem, nemusíte psát důvod a klidně můžete napsat knížku z dětství.

Pointa tohoto tagu je, že byste mohli poznat člověka, který je vám podobný nebo najdete knihu, kterou si budete chtít přečíst.

1. Počkám na tebe - J. Lynn 
2. Jako led - J. Lynn 
3. Eleanor & Park - Rainbow Rowell 
4. Will Grayson, Will Grason (Ještě nepřeložena) - John Green, David Levithan 
5. Hledání Aljašky - John Green 
6. Lásky jedné rusovlásky (Moje nejoblíbenější knížka z dětství) - Cathy Cassidy
7. Krásná katastrofa - Jamie Mcguire 
8. Kdybys mě teď viděla - Cecelia Ahern
9. Polibek (Od té doby, co jsem přečetla tuhle knížku, jsem začala knížky doslova hltat) - Jacqueline Wilson 
10. Buď se mnou - J. Lynn

#ProudTAG

Děkuju za nominaci Lili_Dyer z Wattpadu....

• Jsem hrdá na to, že jsem se narodila. 
• Jsem hrdá na to, že vynikám v jazycích. 
• Jsem hrdá na to, že píšu. 
• Jsem hrdá na to, že jsem otevřená. 
• Jsem hrdá na to, že nepatřím mezi ty "in" holky, které všude na instagramu cpou "deep" popisky. 
• Jsem hrdá na to, že čtu knížky, protože v téhle generaci už se knížky téměř považují za zbytečnost. 
• Jsem hrdá na svoje názory. 
• Jsem hrdá na to, jaká jsem, ať mě lidí přijmou nebo ne. 
• Jsem hrdá na to, že mě názory jiných lidí příliš neovlivňují. 
• Jsem hrdá na to, že jsem většinou sama sebou. 
• Jsem hrdá na to, že mám pravé kamarády. 
• Jsem hrdá na to, že jsem Vietnamka. 
• Jsem hrdá na to, že jsem zdravá.
• Jsem hrdá na to, že pomáhám lidem, kteří to opravdu potřebují.
• Jsem hrdá na to, že dokážu přijmout kritiku. 
• Jsem hrdá na to, že si ze sebe dokážu dělat srandu. 
• Jsem hrdá na to, že nenechám věci, které mě naštvou jen tak. 
• Jsem hrdá na to, že dokážu bránit sebe a lidi, na kterých mi záleží. 
• Jsem hrdá na to, že umím čtyři jazyky. 
• Jsem hrdá na to, že dělám to, co mě baví. 
• Jsem hrda na sebe a většinu svých činů. 

Tento TAG, spočívá v tom, abyste napsali minimálně 3 věci, na které jste hrdí. Good luck♥

Panda

Panda. Proč panda? Proč se tenhle blog jmenuje ThatgirlPANDA.blogspot.com? 

That girl - v překladu do češtiny Ta holka. To nemá žádný hlubší význam. Jsem ženského pohlaví. Tím tato část názvu asi končí.

Panda - Přecházíme k té důležitější části. Vsadím se, že všichni víte, že panda je zvíře. Opět to má stejný smysl. Nevím, jestli jste o mě věděli, že jsem asiatka, ale jestli ne, tak tady to je. Jsem asijského původu, přesněji jsem Vietnamka. Narodila jsem se tady v Česku, mluvím česky plynule a mám i české kamarády. Vždycky jsem byla proti rasismu, ale před dvěma roky se to prohloubilo. Uvědomila jsem si, jak moc jsou cizinci v Česku diskriminováni. Přestávala jsem chápat, proč to tak vůbec je. My všichni jsme lidé stejně jako vy. Běloši by neměli být oproti různým rasám jiné, to, že je větší populace bělochů stále nic neznamená, to, že běloši více věcí dokázali stále nic neznamená. začnu být konkrétnější... Vietnamci tady na českém území dřou, aby jejich děti dostali najíst, chtějí aby jejich děti vystudovali a dokázali Čechům, že i oni dokážou být výjimeční. Chtějí dokázat lidem, že nejsou všichni Vietnamci takoví, jak se ukazuje ve zprávách. Ne všichni pěstují konopí, ne všichni prodávají smrtelné zboží. Vy sami byste si toho mohli všimnout, řekněte mi, kdy naposledy se ve zprávách objevilo něco pozitivního o jakékoliv jiné rase? Kolikrát se ve zprávách objevilo, že přepadli prodavače večerky? Kolikrát se tam objevilo, že cikáni udělali dobrý skutek? Kolikrát tam bylo, že nějaký černoch zvítězil v nějaké soutěži. Jakože omlouvám se, ale pěkně mě s*re, že se ve zpravodajství dozvídáme o tom, jak vykvetly první tulipány a cizinci se cpou někam do rohu. Samozřejmě, že si jsem vědoma toho, že jsme v Česku, a jsou zde běloši, a také neříkám, že mají v každých zprávách říkat něco o cizincích, ale rozhodně mi nepřipadá správné, že se celé obyvatelstvo dozvídá jenom to špatné o lidech jiné rasy.
Každýho rasistu bych nejraději odstřelila na Mars, nedokážete si představit, jak moc se nahněvám, když jenom ucítím malinký náznak rasismu.
A to je taky hlavní důvod toho, proč tady mám Panda. Jednou jsem uviděla takový obrázek, kde byla  a panda a k tomu připsáno

"Kámo, rasismus je stupidní. Jsem bílá, černá a asijská. A všichni mě stále milují, protože jsem panda. Takže přestaň s tou nenávistí a začni s láskou." 

Pandy jsou od té doby mým nejoblíbenějším zvířetem. Zbožňuju pandy, nejen kvůli té větě, ale takié kvůli tomu, že jsou boží a žerou bambus, který mimochodem taky miluju.♥

True Friends

PRAVÍ KAMARÁDI.
Děkuji Bohu, že je mám. Vím, že jich není hodně, ale upřímně, to je mi úplně jedno. Víte, co se říká? 1 Pravý kamarád je lepší než 100 falešných. Jsou to lidi, ke kterým můžu přijít úplně kdykoliv je potřebuju. Jsou tady pro mě v těch špatných i v těch nejlepších chvílích. Znají mě lépe než bych si dokázala představit.
Jsou to pro mě strašně moc blízké osoby, které bych si nedovolila ztratit. Nenechám na ně dopustit. Nedovolím, aby jim někdo ublížil. Jsem tady pro ně, když mě potřebují, snažím se jim pomoct. Poskytuji jim podporu, když ji potřebují. Stejně jako oni mě.
Viděli moje slabé stránky a já toho ani nelituju, jelikož vím, že oni mě neodsoudí.
Praví kamarádi tady pro mě jsou a ještě nějakou budou. Důvěřuju jim a všechno, co mám v mysli můžu říct jenom a jenom jim. Nemusím říkat všem lidem na potkání svoje problémy, stačí zajít za jedním člověkem a je mi mnohem mnohem lépe.
Snažím se, abych je nikdy nezklamala. Jsou to oni a rodina na kterých mi nejvíce záleží a ke kterým se chovám sama sebou a zároveň jak nejlépe můžu.
Lidi jsou falešní, nosí "masky", přetvařují se, ale ve společnosti svých pravých kamarádů tohle nemám zapotřebí.
Praví kamarádi vidí moje pravé "já". 

 

Těžké chvíle vždy odhalí pravé kamarády. 

Nezažívám krušné chvíle často, ale když nedávno mi bylo opravdu hrozně (jako nikdy předtím), tak tehdy jsem si uvědomila, čeho si mám opravdu

vážit a proč. Chápala mě, byla na mé straně, podporovala mě, objala mě, vyslechla mě a zkrátka tady pro mě byla. Mluvím o své nejlepší kamarádce. Stála při mě, když ostatní ne, protože byli přesvědčení nějakým argumentem. Vážím si své nejlepší kamarádky, protože je absolutně výjimečná♥

Děkuju za všechny kamarády, kteří při mě budou vždycky stát a doufám, že je nikdy nezklamu. 

Girls vs. Boys

Tohle mám v hlavě už strašlivě dlouhou dobu. Moje odpověď je zde naprosto jasná. Kluci jsou v několika hodně ohledech mnohem lepší než holky. Jestli máte jiný názor, prosím. Neberu Vám ho.

Holky jsou občas větší svině než kluci.

V tomhle článku se Vám svůj názor pokusím odůvodnit. Za tu dobu, co mi tohle leží v hlavě jsem si to několikrát promyslela, přišla jsem na více a více důvodů a pozitiv a negativ.

HOLKY: 
Jsou naivní. Mají tisíce přetvářek a falešných tváří. Spoustu věcí v sobě skrývají. Pomlouvají celý svět. Odsuzují člověka, ať ho znají krátkou nebo delší dobu...udělají si o Vás přehled, názor. Jsou tvrdohlavé, šíleně tvrdohlavé. Pořád něco musí řešit. Hledají na sobě nedokonalosti. Neustále si na něco stěžují. Neudrží v sobě tolik informací.
A jakmile si je zprotivíte, zaručuju, že všechny tajemství budou vyzrazeny.
Ne vždycky si můžete u holky být jisti upřímným úsměvem.
Holky jsou zatraceně dobré herečky.

KLUCI: 
Jsou otevření. Jsou mazanější než holky. Dokážou naslouchat. Jsou to perverzní nadržení prasata. Můžete jim kolikrát věřit mnohem víc než holkám. To, co řeknou myslejí buď vážně nebo ze srandy. Nic jiného v tom snad není, žádná faleš, žádná přetvářka.

Cokoliv udělá nějaký kluk holce, holka v tom začne něco hledat. Že v tom je nějaký skrytý tajemný význam. Každá holka má svojí naději, ikdyž tvrdí, že ne. Věří, že by kluka mohla změnit nebo, že by kluk mohl vůči ní mít nějaký city. Naivita holek.

Kluci to tak neberou, v ničem nic nehledají. Smíří se s tím, že se holce nelíbí. Prosto to PŘIJMOU.

Je toho xxxxxxxxxx..... Hrozně moc, a pro mě na 100% vyhrávají kluci, jelikož mám holčíčí faleše plný zuby opravdu. Možná jsem divná, ale s některýma holkama nevydržím v jedné místnosti, protože je mi z nich jednoduše blbě.

Nevím, jestli to máte stejně. Můj blog, moje názory, who cares. :D
-ThatPandaGirl

Všímejte si lidí kolem vás.

Denně se setkávám s větami typu 'Už se chci zabít.' 'Už to nedávám.' 'Umřu.' 'Skočím.' 'Končím.' Jsou to různí lidé. Na sociálních sítích je jich spoustu. Nebudu každýmu z nich psát, proč nebo aby se mi svěřili. Oni by se měli zamyslet nad tím, zda jejich život opravdu stojí za ukončení. Zda jsou na tom opravdu tak špatně. Protože já znám a vím o lidech, kteří to mají v životě těžký a pomoc opravdu potřebují. A žijou. Protože zatím nedostali šanci mít světlé chvilky v životě, neznamená, že je už nikdy nedostanou. Stačí jenom věřit. Takže, když teď mluvím k vám všem, kteří jste někdy měli hodně špatné chvilky, že jste udělali hovadinu (všichni snad víte, co myslím.) pozorně čtěte následující řádky o životě několika málo lidí, které znám nebo o nich vím. A pak mi něco říkejte o skončení, ok?:)

- Mám kamarádku, která má rozvedené rodiče. Po rozvodu se začali její rodiče hádat přes zprávy a většinou to šlo přes soud. Většinu času tráví u mamky, která je zdrcená ze všeho kolem (práce, dvě děti, soud s otcem atd.atd.). Občas má její mamka chvilky, kdy po ní vyjede. Hnusně a všechno. Ona to nese těžce, protože se toho ohledně její rodiny děje mnohem víc (ale o tom se nehodlám vypisovat.) Navíc má mladší sestru. Jaké mají asi obě dvě dětství, když se neustále musejí potýkat s rodiči, kteří jsou často u soudu, jen kvůli nepříjemným výměnám názorů?
Nedávno se dozvěděla i důvod jejich rozchodu. A nebylo to nic obyčejného. Bylo to hnusný, neskutečný a nepříjemný.
Tahle holka je vtipná, milá, hodná, chytrá a všechno tohle si nezaslouží. Víte, kdybych jí neznala víc, tak bych o tomhle všem vůbec nevěděla. Roky předstírání. Roky! Roky, které jsem já prožívala hraním s hračky, tak ona prožívala tyto 'potyčky' mezi rodiči. Otevřela mi její vnitřní bolestnou stránku pravdy. Je toho na ní moc. A já vím, že jakmile skončí tahle puberta a ona to zvládne, zvládne už všechno. Je silnější než většina těch lidí venku a má můj respekt.

- Další kamarádka si musí všechny zájezdy se školou platit sama. Ze svého kapesného. Nesmí jíst sladké, které si všichni ostatní kupujeme v automatech, protože by utrácela peníze. Nemá šik oblečení. Jenom protože je její rodina chudá. A já jí neodsuzuju. Nemůže za to. A ona je ve skutečnosti hrozně milá, hodná, praštěná, chytrá a je to knihomolka, pomáhá mi a je prostě skvělá.

-Jeden kluk ze základky, který byl dříve hyperaktivní a soutěživý namachrovaný blb. I on se změnil. Dva roky jsem ho neviděla a myslela jsem si o něm pořád to samé. Nedávno mi kamarádka říkala, že bych to o něm neměla říkat, protože se změnil. Nevěřila jsem ji, a tak mi povyprávěla, co se stalo. Obtěžoval ho starý homosexuální pedofil na facebooku. Posílal mu fotografie...víme čeho, řešila to kriminálka. Prý se změnil a snaží se získat zpátky ty časy, kdy se choval jako naprostý idiot. Už není hyperaktivní ani nic takovýho. A shání si kamarády. Pravé kamarády.

Všichni tři z nich žijí. Snaží se zlepšit si život. Jsou silní a nevzdávají se. Obdivuju je a doufám, že tohle změnilo váš pohled na lidi kolem vás. Všímejte si jich a věnujte jim pozornost. ♥

-ThatPandaGirl

Můj názor mi nikdo brát nebude.

Rozhlédněte se kolem sebe. Co vidíte? 

Každý má jinou svou odpověď, ovšem málokdo ho řekne nahlas. Málokdo mi na otázku odpoví. Proč? Počkají si na odpovědi ostatních lidí, aby se podle nich mohli vést nebo, aby podle nich mohli potvrdit svou pravdivost. 

Člověk jen tak neřekne svůj názor. Nebude si za tím svým názorem stát, pokud s ním nebude někdo souhlasit a později svůj názor změní. 

Každý by měl mít svůj názor. Každý by si měl stát za svými myšlenkami. A každý by měl pochopit, že ostatní mají také svoje názory a myšlenky. Poslechne mě někdo? Ovšem, že ne. 

Naše názory bývají ovlivňovány a manipulovány vším kolem nás. Někdo tu manipulaci využívá ve svůj prospěch. A tyhle lidi nenávidím. 

Nesnáším, když je partička holek a vždycky je tam ta jedna hlavní. Ta holka, která si dokáže u všech členů party vybudovat respekt a dokonale zneužívá jejich naivitu. Její názory? Samozřejmě, že je to ta nejdůležitější věc na světě a ostatní holky z party s ní musí souhlasit. Musí souhlasit se vším, co řekne, co přikáže, co udělá a co naplánuje. Co nesnáší ona, nenávidí i ty ostatní. Koho má ráda ona, toho mají rádi i ty ostatní. 

Ve skutečnosti má každá z těch holek jiný pohled, jiný názory, jiné myšlenky, jiné nápady - kolikrát mnohem lepší než ta ''hlavní'', ale všechno tohle právě zkazí ta 'hlavní'. Všechny poslušné členky následují svou královnu. Všechny poslušné členky mlčí o svých myšlenkách, které se jim honí hlavou, jen protože se bojí, že se to té 'hlavní' líbit nebude. 

Takovýhle partiček je na světě tolik, a člověk se s nima setkává denně. Co když právě jeden z vás, co to čte je součástí takové party? Co když si to neuvědomujete? A co když si to uvědomujete, ale nechcete ohrozit vaše 'přátelství'? Tohle přátelství není přátelství. Ať se k vám chová jakkoliv mile a jakkoliv vám tvrdí, že vás má ráda, nikdo by vás neměl odsuzovat za vaše názory, myšlenky a nápady. Nikdo. Uvědomte si to. 

Proč vlastně záleží na tom, co si pomyslí ostatní lidi ve vašem okolí, když jim řeknete svůj názor nahlas? Není to náhodou lepší než přikyvovat názorům někoho jiného, i když vám to vůbec nedává smysl? Proč dbáte na svoje okolí? Je to snad komise? Porota? Ne. Tak se laskavě seberte a řekněte svůj názor. Nebojte se. Nedbejte na ostatní. Váš názor a nikdo vám ho brát nebude. 

Já: 

Můj názor nikoho nezajímá, tak taky nikdo nevnímá, co říkám. Mám ve třídě ty nevyvinuté kluky, kteří se smějí každé hovadině a smějí se všemu, co každá holka říká. Udělají z toho naprostou trapárnu. A co já s tím? Všichni kolem se smějí. Cítím se trapně? Ne. Můj pohled na ně je naprosto samozřejmý. Jsou to třináctiletí nevychovanci, prasata, svině, otravy a mají ze všeho mají ohromnou srandu, tak co řeším? Ještě víc by se smáli. Ještě víc by to řešili. A i kdyby to byla sebevětší trapárna, jednou se zapomene. 

-ThatPandaGirl ♥